Norové a norština
Ač pocházeje z chladných severských poměrů, Norové jsou ostatními Evropany považováni za velmi férový (neokrádají se), upřímný (vztah k EU) a skutečně přátelský národ. Navíc v sobě – jako každý správný skandinávský národ – nezapřou skvělou mluvenou angličtinu.
Za tento fakt by měl být každý návštěvník země bezpochyby vděčný, neboť norština rozhodně nefiguruje v čele jednoduchých, neřkuli populárních evropských jazyků, a aby to nebylo pro nedomorod
ce náhodou jednoduché, rozlišují sami Norové dvě verze norské gramatiky (nynorsk, bokmål). Jelikož norština pořád spadá do severogermánské rodiny jazyků, je celá řada zásadních slov ne nepodobná angličtině, resp. němčině. Pakliže tedy v rámci svých na historii zaměřených výšlapů po Norsku nestojíte nad opravdu letitým kusem textu, zapsaném – jak bylo až do 12. století milým standardem – v runách. Bavíme se samozřejmě o „normálních“ Norech; národ Laponců alias Sámů nějaká norština zajímá jen pramálo a domluvíte se tam pouze lokálním jazykem, který je rád, že má vůbec nějaké písmo…
Pokud se nejedete na daleký sever socializovat a družit, ale naopak schovat a řečičky o „miloučkých Norech“ z předminulého odstavce vás povzbudí jen pramálo, i tohle je zde dost dobře možné. Pokud nějaká relativně blízká země i v 21. století umožňuje několikahodinové túry a meditace nad netknutou krajinou zašitou naprosto mimo civilizaci, pak jsou to právě skandinávské země. Norsko je doslova poseto národními parky, např. Øvre Dividal na území Laponců.